1

Téma: Koncentráky made in kapitalizmus!

Koncentráky made in kapitalizmus!


   V kapitalistických koncentračných táboroch Asus, Tesco, Shimano, Kes, Plus, LG-Philips, McDonalds a iných sú pracujúci kontrolovaní súkromnými fašistickými službami, ktoré dávajú pozor, aby nehovorili, nechodili na záchod, usmievali sa a plnili rekordmanskú pracovnú normu, za ktorú často nedostanú ani minimálnu mzdu, keď trebárs dobrovoľne odmietnu zostať v práci štyri hodiny na viac.

   Ženy v období menštruácie nosia v kapitalistických koncentrákoch červené šatky na rukávoch, takže môžu navštíviť toalety viac, než raz za smenu. Je im to však strhnuté z almužny.

   Boháči a takzvaní politici, z ktorých mnohí v skutočnosti nikdy nepracovali a taktiež nimi kúpené médiá nechcú nič počuť o realite kapitalistického raja, nechcú, aby sa o tom hovorilo a písalo. Namiesto toho, ako odpútavajúci manéver, sú noviny vždy plné informácií o zločineckých režimoch na druhej strane sveta.

   Toľko citát z úvodu jednej internetovej diskusie. Sú to slová, drsne a nezaobalene odhaľujúce skutočnú, pravú tvár súčasnej pokryteckej spoločnosti. Spoločnosti, v ktorej majú vládne garnitúry plné ústa slobody, demokracie a dodržiavania ľudských práv, avšak na druhej strane, v tej istej spoločnosti sú neraz ľudia nútení pracovať priam vo feudálnych podmienkach.

   No a v krajinách tretieho sveta, kde je za účelom čo najväčších ziskov investovaný kapitál ekonomicky najvyspelejších štátov s takzvanou najdlhšou tradíciou „demokracie“, tak tam sú pracovné podmienky doslova otrokárske.

   Pozrime sa však na celú vec z hľadiska vyšších Zákonov, stojacich nad zákonmi ľudskými, ktorých účinkom podliehajú všetci ľudia a to bez toho, či o tomto nezvratnom fakte chcú oni sami niečo vedieť, alebo nie.

   K vyššie popísaným, neľudským praktikám by nikdy nemohlo dôjsť, keby naša civilizácia rešpektovala už 2000 rokov známu, jednoduchú zásadu, ktorá znie: Nerob iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe!

   Keby sa ľudia riadili touto zásadou pri svojom podnikaní, pri investovaní, pri tvorbe rôznych projektov, v práci, jednoducho pri všetkom, čo robia, navždy by sa museli stratiť všetky, vyššie spomínané prejavy bezohľadnosti, bezcitnosti a neľudskosti. Život podľa tejto zásady by bol totiž praktickým prejavom úcty a lásky k našim blížnym.

   Žiaľ, takto žiť sme sa nenaučili po celé stáročia a preto sa sami, nerešpektujúc Zákon Lásky, automaticky staviame pod Zákon Spravodlivosti.

   Oko za oko, zub za zub! Čo kto zaseje, to aj zožne! Ako sa do hory volá, tak sa hory ozýva! Presne takýmto spôsobom účinkuje železný Zákon Spravodlivosti, ktorý každému neomylne vráti presne tú mieru bolesti, utrpenia, disharmónie a nespravodlivosti, akú on sám spôsoboval iným. A to čím neskôr, tým dôraznejšie a tvrdšie!

   A ak sa teraz opäť prenesieme k asociácii praktík v koncentračných táboroch, ktoré boli spomenuté na začiatku, tak práve Zákona nepodplatiteľnej Spravodlivosti, zosobneného v slovách: Čo kto zaseje, to aj zožne, by si mali byť zvlášť vedomí všetci tí hlavní velitelia súčasných koncentrákov, zastúpení majiteľmi, akcionármi a vrcholnými manažérmi firiem. Mali by si ho byť vedomí  aj ich slepo poslušní poskokovia a vykonávatelia ich vôle, zosobnení vedúcimi, majstrami a inými, ktorí majú v náplni práce terorizovať a šikanovať obyčajných, radových pracovníkov.

   Áno, ľudské zákony im to beztrestne dovoľujú, ale z hľadiska vyšších Zákonov zožnú skôr či neskôr zodpovedajúce ovocie toho, čo sami svojim neľudským prístupom zasievali. Zožnú to rozličným spôsobom a to či už formou zdravotných, pracovných, rodinných, alebo psychických problémov, formou nehôd a neočakávaných nešťastí a tak ďalej a tak ďalej. A ak účinky veľkej Spravodlivosti Božej nepocítia v tomto svojom súčasnom  živote, vôbec to neznamená, že im snáď unikli. Tieto účinky ich dostihnú dokonca aj po ich smrti!

   Na záver nech je preto ešte raz zdôraznené: Buď sa ľudia budú riadiť Zákonom Lásky, vyjadreným v slovách: Nerob iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe!

   Alebo, ak ho budú ignorovať, sami sa tým stavajú pod účinky Zákona Spravodlivosti, vyjadreného slovami: Oko za oko, zub za zub, alebo, čo kto zaseje, to aj zožne!

   Pre mnohých tých, ktorí sa dobrovoľne rozhodli ísť práve touto cestou, bude ich osobná žatva nesmierne trpká, ba až zničujúca, pretože počas svojho života zostávali hluchými a slepými voči všetkým varovaniam a vo svojom egoizme iba sústavne kopili vinu za vinou, aby nakoniec, pod obrovským balvanom samým sebou nahromadených vín naveky biedne zahynuli.

   M.Š. priaznivec stránky : http://ao-institut.cz/

2

Re: Koncentráky made in kapitalizmus!

Ako správne konať dobro?


      Korunou konania skutočného dobra je nezištnosť! Toho je však schopných iba málo ľudí, lebo žiaľ väčšina tak činí predovšetkým so zištnými úmyslami.

   Ako výstižný príklad nám môže poslúžiť Ivan z rozprávky Mrázik, ktorý začal robiť dobro preto, aby sa  zbavil medvedej hlavy. Jeho úmysel bol teda zištný a konanie dobra mu malo poslúžiť len ako prostriedok k dosiahnutiu účelu.

   Podobné je to napríklad na Vianoce, keď mnohí  majetní dávajú na svoje peniaze na rôzne dobročinné účely, očakávajúc za to reklamu svojej osoby, alebo  svojej firmy.

   Veľmi podobné je to tiež, keď si niekto vyberie napríklad povolanie zubára len preto, lebo zubári dobre zarábajú. Takýto človek potom pomáha ľuďom, ale základný motív jeho konania zištný.

   Odmenou ľudí, konajúcich dobro so zištným úmyslom je predmet ich zištnosti. V prípade spomínaného zubára sú to teda peniaze, v prípade podnikateľov a firiem, dávajúcich na dobročinnosť reklama a tak ďalej a tak ďalej.

   Ako však už bolo povedané, korunou konania dobra je nezištnosť. Nezištnosť, čiže konanie dobra pre dobro samotné. Bez nejakých postranných úmyslov! To je to pravé a skutočné dobro, kým to prvé, konané so zištným úmyslom možno považovať len za určitý predstupeň ku konaniu skutočného dobra.

   Výstižne to vyjadril Kristus:

   „Dbajte na to, aby ste svoje dobré skutky nekonali pred ľuďmi, aby vás obdivovali, inak by ste nemali zásluhy u vášho Otca, ktorý je na nebesiach.

   Keď teda dávaš almužnu, nevytrubuj pred sebou, ako to robia pokrytci v synagógach a po uliciach, aby ich ľudia chválili. Veru hovorím vám: Dostali už svoju odmenu!

   Keď dávaš almužnu, nech nevie tvoja ľavá ruka, čo robí tvoja pravá, aby tvoja almužna zostala ukrytá. A odplatí ti tvoj Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté.“

   Kto teda koná dobro, ale očakáva za to celkom určitú protihodnotu, práve táto protihodnota, práve tento predmet jeho zištnosti sa mu potom stane jeho konečnou odmenou.

   Ak ale niekto koná nezištne, pre dobro samotné, jeho odmenou je mu požehnanie z Výšin. Odmenou mu bude prúdenie Svetla do jeho života, ktoré mu jeho bytie urobí lepším, krajším a šťastnejším a ktoré ho povznesie smerom nahor. Nahor, k Výšinám, približujúc jeho dušu k raju. K daru a výsade smieť žiť večný život rajských záhradách.

   Toto je dar nad všetky dary! Dar a požehnanie, ktorého dosah si človek nie je vôbec schopný uvedomiť. Dar, vskutku hodný veľkého, vševládneho Boha, odmeňujúceho výsadou večného bytia všetkých, ktorí konajú dobro pre dobro samotné.

   Nezištné konania dobra má však ešte aj iné pozitíva. Jedným z nich je napríklad ochrana pred našou minulou karmou, alebo inak povedané, pred dôsledkami našich vlastných, minulých zlých činov, ktoré sa ku nám ako ich pôvodcom vracajú v zákonitostiach osudu na základe Zákona spätného účinku. Tieto dôsledky by nás museli nevyhnutne bolestne zraniť, pretože čo si kto zasial, to musí aj zožať.

   Avšak požehnanie zo Svetla, ktoré je odmenou  nezištného konania dobra vytvorí okolo nás svetlý ochranný val. Ten dokáže, presne podľa miery nášho príklonu k dobru, eliminovať vracajúce sa dôsledky našich minulých zlých skutkov, prichádzajúce ku nám na základe Zákona spätného účinku.

   A nie len to! Odmenou za našu nezištnosť v konaní dobra nám nakoniec bude aj prospech čisto hmotného a pozemského charakteru.

   Žiaľ, človek je ale materialista a ak sa rozhodne konať dobro, zväčša za to niečo očakáva. Niečo konkrétne! A toho sa mu napokon aj za jeho vykonané dobro dostane. To je potom jeho odmenou.

   Avšak ľudia netušia, že ak by dobro, ktoré konajú boli schopní konať nezištne, ich odmena by bola stonásobná! Ako duchovná, tak i pozemská.

   Ak teda konáme dobro a niečo za to chceme, toho čo chceme sa nám zväčša dostane.

   Ak však konáme dobro a nechceme nič, naša odmena bude mnohonásobne väčšia.

   Kto sa teda vydal na cestu konania dobra, nech smeruje ku jeho korune – k nezištnosti. Lebo jedine takéto dobro je skutočným dobrom. Skutočným, pravým dobrom pre toho, komu ho preukazujeme, ale zároveň i skutočným a pravým dobrom pre toho, kto ho preukazuje.

  PS. A na záver ešte jedna otázka, ktorú nech si na základe všetkého vyššie uvedeného skúsi zodpovedať každý sám pre seba: Môže sa dostať do neba – dostať do raja človek, ktorý koná dobro len preto, aby sa dostal do raja?

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

3

Re: Koncentráky made in kapitalizmus!

Česko Slovenský mravnostní konflikt

   Zpráva z tisku: Město Piešťany sáhlo po cenzuře umění a způsobilo skandál mezinárodních rozměrů. Primátor města Miloš Tamajka a nová ředitelka galerie Fontána Marta Jurčová dali z hlavní síně sundat obrazy legendárního českého malíře Jiřího Načeradského a přesunuli je do bočního vestibulu. Vadilo jim zobrazení nahých lidských těl.

   Majitel sbírky, respektovaný sběratel umění a publicista Ivan Melicherčík považuje tento přístup za barbarský vůči umění i vůči uznávanému českému výtvarníkovi. Něco takového prý ještě nezažil.

   Nová ředitelka galerie Fontána Marta Jurčová je ale toho názoru, že takové obrazy nepatří do oddací síně. Galerie je totiž zároveň také sňatkovou místností.

   Když jako nová ředitelka spatřila již nainstalované obrazy, nelíbilo se jí to. Šla proto za primátorem a ten dal příkaz stáhnout obrazy z oddací síně a dát je do foyer.

   Odborníci na umění kroutí nad malostí Piešťan hlavou. Galerista Peter Mach, spravující dílo Jiřího Načeradského je cenzurou v Piešťanech šokován. Říká, že obrazy a kresby Jiřího Načeradského vystavovala významná muzea v New Yorku, ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně, ve Vídni i v Berlíně, kde se všude setkala s uznáním a ne s cenzurou a se svěšením obrazů.

    V slovech Martina Kellenbergera, známého slovenského výtvarníka je však již cítit trochu jiný pohled, když říká: "Je to výstava pro dospělé. Některé obrazy na ní jsou odvážné a některé mohou vyvolat úsměv, u někoho snad také pohoršení. Výstavu bych však určitě nesundal pouze proto, že jsou tam věci, na které je třeba ve vztahu k dětem dohlédnout".

   Tolik tedy z denního tisku. My se však nyní zkusme podívat na celou problematiku trochu hlouběji a ukázat si, kde se asi nachází pravda v konfliktu dvou stran, s jejichž jedna argumentuje uměním, odborností a světovým renomé, zatímco druhá argumentuje morálkou a mravností.

   Podstata problému spočívá v odpovědi na základní, filozoficko duchovní otázku, zda je přípustné, aby v lidské společnosti existovaly hodnoty a priority, které by bylo možné za určitých okolností postavit nad mravnost a morálku?

   Je to zásadní otázka, se kterou se musí každý vypořádat především ve vztahu k sobě samému. Čili ve vztahu k tomu, jak se on sám bude dívat na svět a jak v něm bude jednat. Zda bude mravnost a morálku považovat za to nejvyšší a podřídí tomu všechno ostatní, nebo naopak, zda bude schopen kritérium mravnosti a morálky odsunout v určitých momentech bokem a nadřadit nad ně jiné hodnoty.

   Pokud se podíváme na daný problém z duchovního hlediska, čili z hlediska existence Stvořitele, je odpověď jednoznačná a absolutně jasná. Vždy a v každé situaci, dokonce i tehdy, pokud by nás to mělo stát život, jsme jako lidské duchovní bytosti povinni zohledňovat na prvním místě především kritéria mravnosti a morálky. Kritéria mravnosti a morálky, které ve skutečnosti, ve své nejelementárnější podstatě dělají z člověka člověka. Jedině oni jsou totiž hlavním kritériem naší lidskosti. Bez nich bychom žili jako zvířata.

   Kdybychom tedy vždy a v každé situaci jednali v souladu s nimi, naše Země a život na ní by se musel nutně změnit v rajskou zahradu. Byl by to život, naplněn spravedlností, dobrem, čestností a ušlechtilostí, které jsou zákonitým ovocem stromu mravnosti. Neboť dobrý strom musí nutně přinášet jenom dobré ovoce.

   Podívejme se však na reálný, každodenní život kolem sebe a najdeme v něm naopak obrovské množství zkaženého ovoce zla, nečestnosti, nespravedlnosti, bezohlednosti, nelidskosti, a tak dále, a tak dále. To ale znamená, že strom, na kterém roste takové zkažené ovoce musí být špatný!

   A tento špatný strom je stromem nemorálnosti a nemravnosti! Stromem iluze zhoubného přesvědčení, že je možné stavět určité hodnoty výše, než je mravnost a morálka. Třeba takzvané výtvarné umění, třeba divadlo, nebo film. Nebo  třeba podnikání, státní, nebo politické zájmy, nebo cokoliv jiného.

   Pokud totiž v kterékoli z těchto oblastí začneme odsouvat mravnost a morálku bokem a na první místo klást něco jiného, je to cesta do pekel. Je to cesta do záhuby, kterou se vydal náš svět tak, jak nám to naznačuje výše zmíněný, kulturně mravní konflikt v Piešťanech.

   Ukazuje nám totiž, že odborná veřejnost, renomovaní kritici a publikum v New Yorku, ve Washingtonu, v Paříži, v Londýně, ve Vídni, nebo v Berlíně staví hodnoty takzvaného moderního umění mnohem výše, než hodnoty elementární mravnosti a morálky. Než hodnoty mravnosti a morálky, na zpochybňování kterých okamžitě reaguje svědomí každého soudního člověka.

   Ale žel, náš svět už ztratil jakoukoliv soudnost! Mnozí vzdělaní, vlivní a mocní si už dávno zvykli stavět své vlastní hodnoty a své vlastní priority nad mravnost a morálku. A právě proto to dnes vypadá tak, jak to vypadá. Právě proto se náš svět stal doupětem bezohlednosti, nečestnosti, nespravedlnosti, zkaženosti, zvrhlosti a nelidskosti.

   Mnozí mocní, vzdělaní a vlivní tohoto světa, ale také mnozí obyčejní lidé, kteří sdílejí jejich názory, nebo je jenom slepě přijímají, všichni tito se s ironií a posměchem dívají na naivní prosťáčky, kteří ve své zaostalosti ještě kladou mravnost a morálku na nejvyšší místo. Zásadní otázka ale zní, kdo je zde ve skutečnosti zaostalým?

   Pokud totiž budeme tvrdě upřímnými a řekneme si pravdu, obrazy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, ne jenom že mají být svěšeny, ale neměly být nikdy ani namalovány!

   Filmy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, ne jenom že nemají být promítány, ale neměly být nikdy ani natočeny!

   Knihy, které otřásají mravností v člověku a atakují ji, nejenže nemají být čteny, ale neměly být nikdy ani napsány!

   Ale pojďme dál!

   Podnikatelské záměry, které odporují mravnosti a morálce, nemají být nikdy plánovány, ani prováděny! A tak je to také se všemi státnickými, nebo politickými rozhodnutími. Tak je to se všemi činy kohokoliv z lidí, které pokud odporují mravnosti a morálce, neměly být nikdy provedeny. Ba dokonce, tak je to také s našimi myšlenkami, protože těmi, které protiřečí mravnosti a morálce, jsme se nikdy ve svém nitru neměli a nemáme vůbec zabývat!

   Pokud by totiž ve výtvarném umění, ve filmech, v literatuře, v divadle, v politických rozhodnutích, v podnikání, při každém jednotlivém činu každého z nás, ba dokonce při každé naší jednotlivé myšlence bylo jako rozhodující právě morální hledisko, náš svět by byl rozhodně mnohem krásnějším, lepším a ušlechtilejším místem.

   V současnosti je ale žel takovým, jakým je právě proto, že je dokonalým obrazem a dokonalými odrazem nesprávného postoje většiny lidí k hodnotám mravnosti a morálky.

   Pokud by ale lidé změnili svůj postoj, změnili by celý svět! Pokud by totiž začali stavět mravnost a morálku vždy na první místo, věci by se okamžitě začaly měnit k lepšímu! Jedině v tomto je skrytá lepší budoucnost! Jedině tímto způsobem se náš svět může stát opravdu lepším!

   Jednejme tak, i když to v současnosti vzbudí posměch u všech těch, kteří nás budou považovat za zaostalé. Všichni tito moderní a pokrokoví totiž ve své slepotě netuší a nevnímají, že svým zpochybňováním bezvýhradné nadřazenosti morálky a mravnosti se stávají služebníky temnoty, směřujícími náš svět do záhuby. Do záhuby, způsobené uctíváním zhoubného principu přípustné nemorálnosti, která z něj, v dalším nezbytném řetězení udělá peklo.

   My se však staňme služebníky světla, kteří náš svět budou naopak směřovat k lepší budoucnosti tím, že ve svém nitru, i ve svém reálném životě postaví právě mravnost a morálku vždy a v každé situaci na první místo.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Naposledy upravil: smilan (2018-03-01 19:46:50)